Libor Smejda

Ahoj Dalibore, po delší době se hlásím z5 na diskusním foru. Jsem rám, že příspěvky pozvolna přibývají. V posledním čísle informačního listu ASUDu je stručná informace o tobě a o tomto foru, v tomto týdenu se bude rozesílat našim členům, tak věřím, že čtenářů i diskutujících bude valem přibývat. Jen krátce k nadhozeným tématům: 1 - myslím, že dobrý znalost psaní na klávesnici /všemi deseti prsty/ může mít a má své opodstanění; já nejsem absovlent školy ekonomického zaměření, takže jsem neprošel tímto výcvikem a pociťuji to jako jistý handicap; na druhou stranu je pravda, co zmiňuje jeden z diskutujících, že se snažím pracovat s compem spíš tvořivě, tozn. u práce přemýšlet, vytvářet z myšlenek věty a to je poněkud pomaješí; takže mi vlastně osobně můj styl "zrychlený datel" vyhovuje, ikdyž za to chválu nečekám 2 - co se týče předmeru, o kterém se zmiňuješ, soudím, že je to možná pro život v naší civilizaci jedna z věcí zásadních až nejdůležitějších Aktuálně z lázní a dovolení zdraví Libor

Add: Dějepis jako samostatný předmět. Dělení obsahu učiva na samostatněì vymezené celky včetně propracované oborové metodiky a didaktiky má u nás mnoho desetiletí trvající tradici. Se všemi klady i zápory z toho vyplývajícími. Nicméně si myslím, že na plošnou integraci předmětů včetně slučování jejich obsahu víceméně náhodným výběrem učiva dle uvážení ředitele školy, nebo učitelů u nás nejsou vytvořeny vhodné podmínky. Mezipředmětové vazby, společné bloky učiva, projekty a tomu všemu uzpůsobené metody a formy práce je jedna (pozitivní a velmi žádoucí) věc, ale boření tradičního pojetí v situaci, kdy není dostatek peněz na platy a vzdělávání učitelů, ruší se pedagogická vzdělávací centra (kvůli nedostatku peněz) to přinese jen další neklid mezi učitele. A kdo udělá, nebo neudělá jakoukoliv reformu ve školství - učitelé !!! Ti nakonec rozhodnou, jestli sebelépe (nebo velmi špatně, jako nyní RVP) připravená reforma bude v praxi fungovat a jak bude fungovat. To co nyní MŠMT provádí v rámci RVP (Rámcových vzdělávacích programů) je hazard. Libor Šmejda Příspěvek Libora Smejdy byl krátce po publikaci omylem vymazán. S pomocí Evy Zajicové byl tento příspěvek znovu otisknut ve své původní verzi 7. dubna 2004. Dalibor Svoboda

Díky za námět a otevření diskuse k tak závažnému problému. Musím předeslat, že jsem rád, že někdo o těchto zásadních a závažných věcech kolem transformace (já ji chápu jako nutnou vnitřní proměnu) českého školství začal mluvit a podnítil diskusi. U nás diskuse v podstatě neprobíhá, nebo v kuloárech ministerstva či odborných výzkumných ústavů. A tato diskuse probíhá typicky "po česku" = vítáme vaše názory, jen musí být s těmi našimi pouze souhlasné. ASUD by o tom mohl vyprávět celé hodiny a příběhy až neuvěřitelné. Tranformace školství tak, jak ji připravili naši nadřízení zcela ignoruje několik závažných fakt: 1. učitelé + veřejnost nejsou na tak zásadní změnu připraveni, ani materiálně, ani metodicky (nikdo s nimi nepracovaĺ a nepracuje, na změnu je nepřipravil, nediskutoval s nimi o ní, o její nutnosti, apod.), 2. české školství všech typů i stupnů je v hluboké krizi personální i finanční, učitelské sbory jsou přestárlé, špatně placené i motivované, další vzdělávání odborné i metodické skomírá a se zrušením Pedagogických center (další úsporný krok ministerstva) bude v troskách, 3. veřejnost nechápe situaci ve školství i aktuální problémy, zajímá se pouze o medializované kauzy (utonutí žáka při plaveckém výcviku, ubodání učitele učněm, apod.), aktivní je pouze mizivá část rodičů, ale valná většina nemá o nic zájem; naopat se snaží přesunout na bedra školy = učitelů zodpovědnost za veškerou výchovu i vzdělání (to platí především pro základní školství) a problémy svých dětí ve výchově i výuce chápe jako selhání systému, resp. jednotlivých učitelů, často vzrůstá jejich agresivita - ve smyslu "vy musíte, já si vás platím z daní" = máte za všechno zodpovědnost. Zde nepolemizuji s obecným principem, že školství je veřejná služba placená z daní občanů, ale s tím, jak je toto heslo u nás účelně zneužíváno, 4. na politické scéně neexistuje konsensus o tom, kam, v jakém časovém horizontu a jakými prostředky se má naše školství dostat, noční můrou jsou každoroční tahanice o výši rozpočtu, který v globálu neodpovídá % DPH obvyklým v kulturní Evropě, a tak se bez cíle plácáme stále na místě. S kažkou novou politickou garniturou (ministr školství u nás vydrží v průměru tak 2 - 3 roky) se nejprve přeobsazují posty na všech úrovních, následně se ruší opatření a nařízení předchozího vedení a vymýšlejí se nová, vlastní, originální a neotřelá, která do panujícího zmatku vnesou zmatek ještě o něco větší, 5. odborná příprava učitelů (na VŠ) je zcela odříznuta od praxe, během studia je praxe minimální, studenti se učí to, o čem si jejich profesoři myslí, že by asi mohli potřebovat, příprava je zaměřena na odbornost, metodiky a didaktiky je minimum, nebo není žádná, pedagogika a psychologie = ta praktická školní, ne akademická není vůbec. Tolik ve stručnosti pesimistický, myslím však spíše realistický vhled do českého školství počátku 3. tisíciletí. Budu velice rád, když mne někdo zásadními argumenty přesvědčí o tom, že se mýlím a mám nasazené černé brýle. Libor Šmejda