Díky za námět a otevření diskuse k tak závažnému problému.
Musím předeslat, že jsem rád, že někdo o těchto zásadních a závažných věcech kolem transformace (já ji chápu jako nutnou vnitřní proměnu) českého školství začal mluvit a podnítil diskusi. U nás diskuse v podstatě neprobíhá, nebo v kuloárech ministerstva či odborných výzkumných ústavů. A tato diskuse probíhá typicky "po česku" = vítáme vaše názory, jen musí být s těmi našimi pouze souhlasné. ASUD by o tom mohl vyprávět celé hodiny a příběhy až neuvěřitelné.
Tranformace školství tak, jak ji připravili naši nadřízení zcela ignoruje několik závažných fakt:
1. učitelé + veřejnost nejsou na tak zásadní změnu připraveni, ani materiálně, ani metodicky (nikdo s nimi nepracovaĺ a nepracuje, na změnu je nepřipravil, nediskutoval s nimi o ní, o její nutnosti, apod.),
2. české školství všech typů i stupnů je v hluboké krizi personální i finanční, učitelské sbory jsou přestárlé, špatně placené i motivované, další vzdělávání odborné i metodické skomírá a se zrušením Pedagogických center (další úsporný krok ministerstva) bude v troskách,
3. veřejnost nechápe situaci ve školství i aktuální problémy, zajímá se pouze o medializované kauzy (utonutí žáka při plaveckém výcviku, ubodání učitele učněm, apod.), aktivní je pouze mizivá část rodičů, ale valná většina nemá o nic zájem; naopat se snaží přesunout na bedra školy = učitelů zodpovědnost za veškerou výchovu i vzdělání (to platí především pro základní školství) a problémy svých dětí ve výchově i výuce chápe jako selhání systému, resp. jednotlivých učitelů, často vzrůstá jejich agresivita - ve smyslu "vy musíte, já si vás platím z daní" = máte za všechno zodpovědnost. Zde nepolemizuji s obecným principem, že školství je veřejná služba placená z daní občanů, ale s tím, jak je toto heslo u nás účelně zneužíváno,
4. na politické scéně neexistuje konsensus o tom, kam, v jakém časovém horizontu a jakými prostředky se má naše školství dostat, noční můrou jsou každoroční tahanice o výši rozpočtu, který v globálu neodpovídá % DPH obvyklým v kulturní Evropě, a tak se bez cíle plácáme stále na místě. S kažkou novou politickou garniturou (ministr školství u nás vydrží v průměru tak 2 - 3 roky) se nejprve přeobsazují posty na všech úrovních, následně se ruší opatření a nařízení předchozího vedení a vymýšlejí se nová, vlastní, originální a neotřelá, která do panujícího zmatku vnesou zmatek ještě o něco větší,
5. odborná příprava učitelů (na VŠ) je zcela odříznuta od praxe, během studia je praxe minimální, studenti se učí to, o čem si jejich profesoři myslí, že by asi mohli potřebovat, příprava je zaměřena na odbornost, metodiky a didaktiky je minimum, nebo není žádná, pedagogika a psychologie = ta praktická školní, ne akademická není vůbec.
Tolik ve stručnosti pesimistický, myslím však spíše realistický vhled do českého školství počátku 3. tisíciletí.
Budu velice rád, když mne někdo zásadními argumenty přesvědčí o tom, že se mýlím a mám nasazené černé brýle.
Libor Šmejda